Úcta dětí k rodičům. Jak je to naučit?

Myslíte si, že děti si vás budou vážit jen proto, že jste jejich rodiče nebo proto, že jste dospělí? Tak to samozřejmě není. Úctě se musí naučit a nejlíp tak, že ji uvidí kolem sebe.

Všichni občas toužíme po úctě. Když máme pocit, že si nikdo neváží naší práce, naší obětavosti nebo pomoci. Nebo když někdo zkazí práci, na které jsme tak dlouho pracovali. A podobné je to i s dětmi, pokud naše chování k nim je všechno jiné, jen ne uctivé: „Takhle se mnou mluvit nebudeš, nemáš ke mně žádnou úctu. Jsem tvůj rodič.“

Co lze očekávat od malých dětí?

Je jasné, že od dvouletého nebo tříletého dítěte jen těžko můžete žádat nějakou úctu. Takže když mu řeknete před spaním, že mu opravdu už další pohádku nepřečtete, protože máte ještě nějakou práci, nejspíš mu to bude úplně jedno. Spustí křik a vyžaduje to své. To neznamená, že k vám nebude cítit žádný respekt a úctu, jen je ještě příliš malé a potřebuje od vás odkoukat, co to vlastně ta úcta je a jak ji projevovat.

Co můžete udělat, abyste děti naučili úctě?

Buďte ohleduplní

Často od našich dětí vyžadujeme respekt, a přitom k nim žádný nemáme. Naše výchova často přirovnává respekt ke strachu. Dříve bylo časté, že respekt se získával výpraskem. Jenže to nebyl respekt, ale strach. Pokud to chcete dělat jinak, zkuste poslouchat. Bude to obtížné, musíte se obrnit trpělivostí, ale stojí to za to. Dívejte se svému dítěti do očí a ukažte, že vás zajímá, co vám říká. Je to nejlepší způsob, jak ho naučit poslouchat vás stejně pečlivě.

Zdvořilé chování

Vaše dítě může projevit úctu ke druhým prostřednictvím dobrých mravů. Jakmile dokáže komunikovat slovy, učte se společně slovíčko „prosím“ a „děkuji“. Vysvětlete, že mu rádi pomůžete uklidit hračky, ale bude se vám mnohem více chtít, když vás hezky požádá. Stejně tak byste se ale měli chovat i vy. Chcete něco přinést nebo podat? Nezapomínejte na kouzelná slovíčka.

Vyhýbejte se přehnaným reakcím

Nenechte se vyprovokovat, i když je to někdy velmi těžké. Děti často dokážou ledacos, aby vás dokázaly rozčílit. Místo toho si proti němu stoupněte a řekněte tiše a pevně: „V naší rodině takhle nemluvíme a ani si neubližujeme.“ Pak mu ukažte, jak to dělat správně: „Když chceš, abych si s tebou hrála, zeptej se mě pěkně.“

Očekávejte neshody

Život by byl mnohem snazší, kdyby naše děti vždy s úsměvem na tváři vyhověly našim požadavkům. Ale to samozřejmě v lidské povaze není. Naučte je, že je dobré se nevyjadřovat neuctivě. I když s vámi nesouhlasí. Místo toho je naučte, jak reagovat kladně: „Můžeme prosím jít do parku, až nakoupíme?“ Jak dozrává slovní zásoba vašich dětí, dokážou čím dál lépe se vyjádřit a zdvořilé žádosti samy navrhnout. Mezitím jej učte tak, že mu budete příkladem.

Stanovte limity

Jeden z nejlepších způsobů, jak prokázat respekt, je být laskavý a pevný ve svých přesvědčeních. Projevovat úctu laskavě, ale zároveň se držet pevně svých zásad. Pokud jste třeba v supermarketu a žádná z vašich taktik na zvládání situace nefunguje, co uděláte? Vezměte dítě laskavě, ale pevně zpět k autu. Posaďte se dovnitř a třeba si čtěte, dokud se neuklidní nebo neudělá, co po něm chcete. Jakmile se tak stane, klidně můžete říct: „Nyní to můžeme zkusit znovu.“ Dítě postupně pochopí, že jakékoliv jeho záchvaty nezmění skutečnost, že teď potřebujete nakoupit a nakoupíte jen to, co máte.

Chvalte a chvalte

Projevy zdvořilosti u dítěte co možná nejvíce posilujte. A buďte konkrétní. Máme sklon říkat „hodná holka“, „šikovný chlapec“, „dobrá práce“. Místo toho řekněte: „Děkuji ti, že jsi mi řekl prosím, když jsi chtěl tu čokoládu,“ nebo „Děkuji, že jsi trpělivě čekala, když jsme stáli frontu na zmrzlinu.“ Když zavedete takový styl pochval, vaše dítě uvidí, že je užitečné a jeho snaha náležitě ceněná.