Světová zdravotnická organizace WHO vydává často různá doporučení. Jedno směřuje i k aktivitám vhodným pro malé děti. Podle jejich zjištění totiž tráví dnes děti až příliš mnoho času sledováním různých multimediálních zařízení, namísto toho, aby si hrály, běhaly a spaly.
Děti si vytváří návyky už od malička. Ty pak později formují jejich chování v budoucnu. Právě proto je tak důležité, jakým příkladem jim v této době rodiče jsou a jaké mantinely nastaví. Jak WHO zjistila, tráví děti průměrně u obrazovek asi 2,2 hodiny denně na úkor pohybu a spánku. Přitom podle doporučení by děti do dvou let neměly u obrazovek sedět vůbec, zato by se měli alespoň tři hodiny denně aktivně hýbat. Později se samozřejmě na pohádky klidně dívat mohou, ale rozumnou dobu. Ve věku tři až čtyři roky se doporučuje maximálně hodina denně.
Co s tím?
Bohužel se z vysedávání u obrazovek postupně stává jediná zábava, kterou děti mají a která vytlačuje všechno ostatní. Namísto toho, aby si děti hrály na hřišti, jezdily na kole apod., zajímá je jen televize, tablet a další podobná zařízení. Následky toho jsou pak jasně viditelné. Čím dál častěji se objevuje špatné držení těla, děti jsou líné a nechtějí se moc hýbat, nemají žádnou kondici a bohužel i tloustnou. Až 20 % děti u nás má nadváhu a z toho je 10 % dokonce obézních. Nad tím i nad reakcí WHO je nutné se zamyslet a výrazně zvýšit dobu, kterou si děti aktivně hrají. Neméně důležitý je i kvalitní spánek. Tato doporučení ostatně nemusí platit jen u dětí, ale také u dospělých, kteří mají jít příkladem.
Nadváha a obezita u dětí. Zbytečný strašák nebo skutečný problém?
Jak dostat děti do aktivnějšího života?
Nejideálnější variantou je to, když se nějaké sportovní aktivitě věnují rodiče a učí to i své děti. Bohužel spousta rodičů se sportu takřka vůbec nevěnuje, ať už z nedostatku času, chuti nebo peněz a děti to mají podobné. Často se sportu straní i proto, že mají strach z posměchu vrstevníků, bojují s handicapem či jim rodiče nemohou zaplatit sportovní kroužek.
I tady se ovšem dá nalézt řešení. Stačí si najít chvilku na to, jít s dětmi ven, na hřiště, do přírody. Poslat je za dětmi na hřiště. Zkrátka vyhnat je od těch blikajících věcí, které tolik lákají. Ne vždy také musí sportovní kroužky stát tolik peněz. Některé školní bývají i zdarma a příliš nestojí ani takové, co pořádají různé domy dětí a mládeže, Sokol, Skauti apod.
Pokud nechceme mít z dětí do budoucna jen malé a sotva se hýbající kuličky, které čekají v jejich životě nemalé problémy, měli bychom je naučit, že tablet není střed vesmíru a je potřeba ho brát jenom jako věc občasné zábavy. A platí to vlastně pro děti, stejně jako pro dospělé.
