Zdroj: Shutterstock
![]()
Někdy nastanou dny, kdy už nevíme kudy kam a ke zkrocení rozjívených dětí použijeme výhrůžky a strašení. Však kdo z nás nikdy nepohrozil dítěti čertem, bubákem nebo polednicí. Ne vždy to musí být nutně pohádkové postavy. Ublížit dokáže i ono ošemetné: „Když okamžitě nepůjdeš domů, tak si tady zůstaň, já už tě nechci!“ Pro vás je to možná jen banální věta, kterou ani nemyslíte vážně. Ale napadlo vás někdy, že pro vaše dítě může mít takové strašení dlouhodobé důsledky?
Odborníci se v tomto ohledu většinou shodnou. Nahánění strachu dětem patří k těm nejhorším výchovným metodám a rodiče se k nim navíc uchylují většinou ve chvílích, kdy už jsou oni sami zoufalí, a tudíž příliš nedomýšlí důsledky, jaké by jedna nedbale pronesená věta mohla mít. Vy byste chtěli žít v neustálém strachu z toho, že když něco provedete nebo okamžitě neuposlechnete, že vás maminka někde nechá či se stane něco hrozného?
„Výprask ničí tělo a strašení dětskou duši,“ z knihy Psychologem svým dětem od PhDr. Tamary Cenkové.
Ve zmíněné knize autorka zmiňuje, že takové výchovné prostředky jen vytváří ustrašeného člověka, který bude žít život ve stresu a strachu z následků a nedokáže se s životem a problémy z něj vyplývajícími řádně poprat.
Následky strašení dětí
„Obleč se nebo dostaneš angínu.“ „Hezky spi nebo budu muset zavolat toho bubáka, aby si tě odnesl.“ „Ty ale zlobíš, že na tebe zavolám čerta.“ Všechny tyto větičky důvěrně známe takřka všichni a mnozí z nás je i hojně používáme. Ale dokážete si ještě vzpomenout na to, jak jste se cítili, když vám rodiče něco takového řekli? Na ten svíravý a nepříjemný pocit a strach? Teď si možná říkáte, že to nic tak hrozného není a pro dospělé nebo starší děti určitě ne. Ti už jsou schopni takovou situaci zanalyzovat a poradit si s ní nebo se jí dokonce zasmát. Ale malé děti to neumí. Ty svým rodičům bezmezně věří a co řeknou je v jejich očí naprostá pravda. Ony se skutečně domnívají, že si pro ně přijde čert, polednice, bubák apod.
I když dětí ví, že čert je jen převlečený soused od vedle, klidně se může stát, že když ho uvidí v masce, vyděsí se natolik, že se začne v noci znovu počůrávat, začne koktat, mít noční můry apod. Ale problém se klidně může objevit až v dospělosti.
Kdy své dítě neustále něčím strašíte, tvoříte z něj člověka, který bude do budoucna mít ze všech nových situací strach a ostatní ho budou považovat za bázlivého, stranit se ho nebo se mu možná i smát. Strašení výrazně ovlivní i jejich sebevědomí. Nenechte děti žít v neustálém strachu a obavách.
Jak naučit předškoláka spát o samotě? 7 tipů, které vám uvolní ložnici
Strašíme děti, protože se cítíme bezmocní
Často je strašení dětí jen výrazem naší bezmocnosti. Když už si nevíme rady s výchovou, použijeme takové záchranné lano – strašení. Děti nejvíce přebírají rodinné vzorce do svých šesti let. Do dvanácti let pak probíhá sebepřijetí a uvědomění si sebe sama. Proto hlavně v těchto letech je nadměrné strašení největším problémem, které v lepším případě způsobí výše zmíněné a odstranitelné potíže při troše snahy nebo traumata, které se z dětství přenesou až do dospělosti.
Když ne strašení, tak co?
Ptáte se, co tedy máte dělat, když jste vyzkoušeli už snad všechno a nic nezabírá? A zkusili jste už s dětmi prostě normálně mluvit? Sedněte si k němu, chyťte je za ruku, oslovte jménem a dívejte se mu do očí. Když máte jistotu, že vás vnímá, řekněte mu přesně, co potřebujete: „Štve mě, že si nechceš uklidit hračky.“ Sdělte své pocity a pravdivě.
Strašení s mírou
Možná jste teď tak trochu vyděšení, že jste svému dítěti nevědomky způsobili nějaké životní trauma. Ale nebojte se. Když vám čas od času nějaká ta zmínka o strašidlech apod. uteče, nic tak hrozného se neděje, pokud na tom nestavíte svou výchovu. Když už své děti postrašíte, volte takovou formu, kterou dokáží pochopit a popasovat se s ní. Co jim ale neříkejte vůbec nikdy, je to, že je dáte cizím lidem, do dětského domova, do ústavu apod., když budou zlobit. Tohle berou děti velice vážně a mohlo by to jejich duši výrazně poznamenat.
Když se bojí bezdůvodně
Možná děti vůbec nestrašíte, a přesto se z neznámých důvodů bojí, kdykoliv někde něco zašustí, bouchne nebo jakmile zhasnete lampičku. Příčiny takového strachu mohou být různé a většina dětí se čas od času něčeho bojí. Mají velkou fantazii a dokáží udělat z malé loužičky obrovský oceán. Velmi často se děti bojí tmy, některé dokáží dělat i hysterické scény, jakmile zhasnete světlo. Pokud je tomu tak, nesmějte se, nezlehčujte to, ale pomozte mu se s celou situací vyrovnat. Buďte chápající. Pořiďte třeba malou lampičku s tlumeným světlem nebo si vyprávějte příběhy o magickém světýlku či svítící víle, která v noci stráží dětský spánek a pomáhá odhánět všechny bubáky a příšery.
Ohodnoťte tento článek:
