V předškolním věku mají děti často emoce jako na houpačce. Když je nějaká pohltí, mají problémy se s ní vyrovnat. To je důvod, proč si naplno dokážou radovat a být šťastní a stejně tak naštvaní. Když je všechno v pořádku, zbožňují vás. Jakmile ale věci nevyjdou podle jejich představ, najednou mají pocit, že život je špatný – v tu chvílí vás nenávidí. Jak správně reagovat na takovou situaci a vyřčená slova?
V první řadě na slova o nenávisti neodpovídejte: „Vím,
že mámu miluješ,“ nebo „Neexistuje žádný důvod, proč se tak rozčilovat.
Potlačujete jen skutečné pocity dítěte, které potřebuje zvládnout.
Neberte si to osobně
Žádný rodič neslyší rád, že ho dítě nenávidí. Přesto je
důležité udržet své emoce na uzdě. V tuhle chvíli je to právě vaše dítě,
které se učí zvládat své emoce a potřebuje pomoct s tím, jak vyjádřit své
pocity. Nejspíš vám vaše dítě chce ukázat, že je naštvané kvůli něčemu, co jste
mu nedovolili nebo provedli. Rozhodně není na místě se urážet nebo si brát jeho
slova příliš osobně.
Raději ukažte – bez nějakého zesměšňování – jak vypadá, když se tak zlobí. Napodobte sevřené pěsti, zamračenou tvář a asertivní postoj. Pak pojmenujte emoce: „Z toho, jak se chováš, vidím, že jsi naštvaný. Vypadáš frustrovaně, že nedostaneš to nové auto.“ Pak pomozte dítěti vyjádřit své pocity vhodnějším způsobem: „Když se takto cítíš, můžeš si pomoci jinými slovy.“
Použít může například věty: „Cítím se naštvaně, pomoz mi to zvládnout.“ Nakonec pomozte dítěti vidět možnosti, které má: „Můžeš požádat maminku nebo tatínka, aby ti pomohli se stavbou domečku z kostiček.“ Také pomáhá, když dáte dítěti na výběr z více variant.
Možná se vám zatmělo na chvíli před očima, ale přesto se snažte reagovat klidně. Napočítejte v duchu do deseti a řekněte jen: „Hm…“ V tu chvíli není na místě žádný trest, protože tím dítě jen v jeho negativních emocích podpoříte. Pokud to řeklo poprvé, můžete to prostě zkusit ignorovat a nereagovat vůbec. Možná už se to opakovat nebude. Rozhodně ale nedovolte, aby na vás takto mluvilo pravidelně. Dejte mu najevo, že takhle se u vás mluvit nebude a naučte ho jiné způsoby, jak vyjádřit své pocity podle rad popsaných výše.
Lidé obvykle na takováto slova reagují defenzivně a je to normální. Jenže teď mluvíte s dítětem a tam by vaše chování mělo být úplně jiné. Uvědomte si, že je to vaše dítě, které nadevše milujete a nechcete mu ubližovat. Ono miluje vás a ve skutečnosti nemyslelo vážně nic z toho, co řeklo. Když na něj začnete křičet nebo mu dáte dokonce na zadek, nevyřešíte vůbec nic, jen konflikt prohloubíte.
Raději změňte téma a přesměrujte pozornost dítěte úplně jinam. Řekněte mu, že ho máte pořád rádi. Zároveň však trvejte na svém, pokud řeklo, že vás nesnáší v reakci na nějaký zákaz. Jinak by se situace brzy mohla opakovat, protože by si dítě myslelo, že takto vás zase donutí názor změnit. Klidně řekněte: „Je mi líto, že jsi stále naštvaná, ale když potřebuji, aby si na mě počkala, než zaplatím nákup, tak musíš počkat. Zkus to příště vyjádřit mírněji.“
Nezapomeňte, i takové výbuchy emocí jsou ve vývoji normální.
Děti jen kopírují to, co vidí kolem sebe a v mnoha situacích – převádí silné
emoce na jednoduchá slova: „Nesnáším čekání na autobus.“ nebo „Nenávidím, když
zazvoní budík ráno.“ Při takových výlevech je nezbytně nutné si neustále
připomínat, že chování vašeho předškoláka je normální a v žádném případě
nenaznačuje, že by k vám nějaké tak negativní city opravdu choval.
