Mimořádně nadané děti bývají inteligentnější a vnímavější než jejich vrstevníci. Bohužel se s tím často pojí i pocit méněcennosti. Jsou totiž trochu jiné, a právě proto potřebují odlišný přístup, výchovu a vzdělávání. Každý rodič by měl vědět, že právě on má takové dítě doma. Jak to poznat?
Některé děti se často až příliš zajímají o věci ze světa dospělých. Dívají se na televizní zprávy, starají se o osud naší planety, ochranu zvířat a lidí. Prožívají to velmi silně a už v nízkém věku probírají řadu filozofických otázek. Hodně se cítí osaměle s pocitem, že jim okolí nerozumí. Takových dětí je v populaci něco kolem dvou procent. Většinou nevědí o důvodu, proč jsou jiné a dávají si to za vinu. Nevěří si a velmi často je podkopává i jejich okolí. Je až s podivem, jak nízké může být jejich sebevědomí ve srovnání s inteligencí. Na vině je i jejich perfekcionismus. Chtějí dělat všechno dokonale a jakýkoli neúspěch je srazí na kolena. Přesně takové jsou nadané děti.
Co znamená mimořádné nadání?
Proč je tolik důležité, aby rodiče věděli, zda doma mají nadané dítě? Vždyť by to mohlo být jedno. Nebo ne? Samozřejmě, že ne. Když poznají, kde je zakopaný pes, lépe celé situaci porozumí. Pochopí způsob myšlení dítěte, jeho cítěním vnímání, vztah k práci i učení. Mnohem líp mu pak dokáží pomoci v tom, aby samo sebe dokázalo lépe pochopit a přijímat se.
Ve své knize Nadané dítě píše autorka Monika Stehlíková o tom, že utrpení nadaného dítěte pochází hlavně z nepochopení či nerespektování jeho odlišností ze strany rodičů, široké rodiny i školy.
Samotné nadání se často definuje jako soubor schopností, díky kterým člověk dokáže dosáhnout výkonů, který běžná a průměrná populace nedokáže. Může se objevit v různých oblastech (rozumové schopnosti, tvořivost, hudba, sportování nebo tanec).
O mimořádném nadání hovoří i vyhláška 73/2005 Sb. O vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.
Jak poznat nadané dítě?
Nadané dítě vyniká svou činností, živostí a intenzivním prožíváním různých situací. Mnoho dětí nemá takovou potřebu spánku, ale zato opravdu hodně zájmů. Neustále chtějí něco zjišťovat a objevovat nové věci. Velice dobře umí argumentovat a vždy najdou nějaký argument, který je pro ně naprosto logický, když mají dělat něco, co nechtějí. Neumí se nudit, nesnáší rutinu a mechanické věci (např. prosté psaní písmen, aby se je naučily napsat). Dítě se stále ptá a jeho otázky začínají na slovo proč. Chce znát na všechno odpověď. Jeho smysl pro detail a přesnost je až překvapivý, klade na sebe vysoké nároky a neustále se chce zlepšovat u věcí které mu jdou. To, co mu příliš nejde, dělat nechce, protože se bojí kritiky a neúspěchu. Hodně o sobě pochybuje. Ptá se, zda je dost dobré a jeho život má vůbec smysl.
V běžných situacích se zdá až příliš rychlé, zejména při řešení problémů. Naopak na učení může potřebovat i víc času, protože všechno hrozně zvažuje a promýšlí několik variant najednou. Jeho kreativita ho nutí dělat věci jinak než ostatní, tak, jak považuje za důležité. Chce mít všechno dokonalé.
Dítě se zvláštním nadáním dokáže být většinou mnohem více a lépe pozorné něž běžné děti a u věcí, které ho baví a dávají mu smysl, vydrží celé hodiny. Jeho velkou výhodou je skvělá paměť a abstraktní myšlení. Než o ni přijde, je obdařeno i vnitřní motivací.
Děti bývají více citové založené. Hodně se vážou na blízkou osobu, vnímají emoce druhých, které ho ovlivňují. Je empatické. Často špatně snáší velký hluk, světlo, těsné oblečení, agresivitu, nespravedlnost, lež, přetvářku a povýšenost. Na tyto negativní aspekty špatně a nadměrně reaguje.
Mimořádně nadaní mají zajímavě a překvapující nápady, zajímají se o detaily, rozpracovávají postupy, grafy a schémata. Vyhledávají spíše společnost starších dětí nebo dospělých. Dokáží si vytvořit nová řešení různých úloh a situací. Jeho zvědavost a fantazie jsou v podstatě nekonečné.
Problémy mimořádně nadaných dětí
Na první pohled vypadá všechno báječně a vlastně tak, že by si většina rodičů takové dítě přála. Není ovšem všechno zlato, co se třpytí, a i zde existují různá specifika a problémy. Velmi často se mezi těmito dětmi objevují poruchy v sociální oblasti. Někteří jedinci jsou sociálně izolovaní, protože si nemají co říct se svými vrstevníky a neumí s nimi navázat vztah. Nebo je i vyhledávají, ale nemají si spolu moc co říct. Nadané děti mluví hlavně o tom, co zajímá je a na své spolužáky pak působí tak, že se vytahuje nebo je poučují.
Problémy ve škole
- Rutinní úkoly je nudí a taková situace někdy vede k nevhodným projevům, špatnému chování i k dalším problémům.
- Děti nechtějí pracovat ve skupině. Jsou rádi dominantní.
- Velkým problémem je tvrdohlavost a odmítání autority.
- Dokáží hodně kritizovat práci druhých a nemají příliš vysokou toleranci k selhání vlastnímu i u druhých. Proto se jich často vrstevníci straní.
- Vyptávají se, vyptávají se a vyptávají.
- Když se zaberou do nějaké činnosti, nechtějí ji přerušit a dělat jinou.
- V některých situacích nevhodně žertují nebo se posmívají ostatním.
Co nadané děti potřebují?
Velmi inteligentní děti musí vědět, že jejich práce dává smysl. Když je to totiž naopak, mají tendence záměrně chybovat a říkat si tak o pozornost a nastavení normy. Když jsou ale takové děti vedeny dobře a s ohledem na jejich potřeby, stanou se velkým přínosem pro společnost a dozajista se jejich nadání výrazně uplatní.
Jak přistupovat k nadaným ve škole:
- musí cítit, že se ve svých znalostech někam posouvají a mohou pracovat na své úrovni,
- potřebují se naučit učit,
- je potřeba je přesvědčit, že perfekcionismus není v pořádku a chyby dělá každý,
- potřebují zažít i neúspěchy,
- škola by se jim neměla znechutit, ale ony se zároveň musí naučit, že pravidla školy respektují všichni,
- důležité je rozvíjení jejich tvořivosti a sociálních dovedností.
A co potřebují nadané děti nejvíc? Přijetí, správné pochopení a pevné, ale zároveň laskavé nastavení hranic. Musí mít důvěru okolí, které je ubezpečuje, že jsou dobré a jejich život má velkou cenu. Potřebují se naučit, jak se vyrovnat se sobectvím a agresivitou. Měly by myslet i na sebe a své potřeby. Jejich život podstatnou měrou ovlivňuje dobré zázemí a možnost být samy sebou. Hlavně ale potřebují lásku, trpělivost, pochopení a objetí svých rodičů.
Ohodnoťte tento článek:
