Zdroj: Shutterstock
![]()
Vzalo vaše dítě něco v obchodě, ve škole nebo u kamaráda? Cítíte se kvůli tomu neuvěřitelně trapně a máte chuť vaše dítě nějak potrestat? Takové pocity jsou naprosto pochopitelné, ale nikam nevedou. Nepanikařte a naučte se, jak na krádež u dětí reagovat správně.
Vaše dítě se vrátí domů od kamaráda s novou hračkou a tvrdí, že ji od něj dostalo. Možná si pomyslíte, jak je to milé, že váš synek něco dostal. Když se to stane podruhé, budete asi také překvapena, ale ještě to nejspíš nevzbudí vaši pozornost. Když ale přijde s něčím znovu a znovu, s největší pravděpodobností vám to dojde nebo se to dozvíte od maminky dotyčného kamaráda. Nejen, že budete mít chuť propadnout se hanbou někam hluboko pod zem, ale nejspíš si začnete představovat své dítě ve vězeňském obleku a v poutech. Jak takovou situaci řešit a hlavně vyřešit?
Co je tvoje, to je moje
Batolata ještě pojem krádež nerozeznávají. Pro ně jsou i hračky kamarádu jejich. V tomto věku považují za naprosto normální brát si věci, které jim nepatří. U pětiletých a šestiletých dětí už je to trošku něco jiného. Těm už se svědomí postupně rozvíjí, ale stále ještě nedokáží úplně kontrolovat své reakce, když vidí něco, co by moc chtěly. I když pravidla znají, nejsou tolik vyspělí, aby pokušení překonaly.
Krádež u nich ale není zcela impulzivní. Pětileté a šestileté děti vyrůstají v přesvědčení, že dospělí všechno ví. Postupně ale poznávají, že existují tajemství, která nemusí ostatním sdělovat. Tříletý chlapec si vezme hračku z domu svého bratrance, aniž by nad tím nějak přemýšlel. Ti straší už ale obvykle mají nějaké plány. Něco očekávají, vymyslí pro novou věc úkryt a dokáží si vymyslet i ospravedlnění, které je v jejich očích očistí.
Jak řešit krádež u dětí?
Dalším důvodem, proč děti v tomto věku kradou je to, že chtějí zapadnout mezi ostatní vrstevníky. Rozhlíží se kolem sebe a vidí, co mají ostatní. Závidí jim to a chtějí mít to stejné. Touhu po věcech zesilují reklamy, kde se objevují ty nejmodernější a nejskvělejší hračky. Krádež se pak předškolním dětem jeví jako nejsnadnější způsob, jak držet krok s ostatními dětmi.
I když je těžké zůstat v klidu, když zjistíte, že vaše dítě někde něco ukradlo, musíte si uvědomit, že takový čin neznamená, že máte špatné dítě nebo jste špatný rodič. Možná se ptáte, jak potrestat děti za krádež, ale pokud na svého potomka začnete křičet a ponižovat ho, naučí se to špatně. Zafixuje si, že krást nesmí jen proto, že ho někdo může chytit a křičet na něj.
Na krádeže dítěte se dívejte jako na příležitost naučit ho něco jiného a správného. Mluvte o celé situaci věcně a stručně: „Není správné brát věci bez zaplacení. Musíme to vrátit a omluvit se.“ Neporovnávejte dítě se sourozencem: „Tvůj bratr nikdy nic nevzal.“ Rodinné hodnoty ale zmínit můžete: „V naší rodině rozhodně nekrademe.“ Vždy ale musí být jasné, že krádež je špatná věc a dítě krást nesmí.
Pokud u svého dítěte najdete něco, co si myslíte, že ukradlo, udělejte neutrální komentář: „Hmm, zajímalo by mě, kde se tady to autíčko vzalo.“ Pokud říká, že neví, dejte mu ještě jednu šanci se přiznat: „Vím, že jsi ho neměl, když jsi šel dnes do školky.“ Jestliže si jste jistí, že vaše dítě něco ukradlo, neptejte se – pravděpodobně se nepřizná, aby se vyhnulo trestu. V takovém případě mu to jednoduše řekněte: „Vidím, že jsi někomu vzal tuhle hru.“ Zároveň mu ukažte, že víte, jak se cítí: „Je v pořádku něco moc chtít, ale není v pořádku, vzít to někomu jinému.“ Pak musíte najít nějaké vhodné řešení. Vraťte se do obchodu nebo domů ke kamarádovi a vraťte ukradené věci. Pokud je vaše dítě příliš plaché a nedokáže se omluvit, udělejte to za ně.
Jak funguje obrácená psychologie? Můžete ji použít i u dětí?
Najděte vhodné řešení
Děti pohání jejich emoce, takže se snažte zjistit, jak se vaše dítě cítilo, když něco vzalo. Možná v tu chvíli mělo nějaký problém nebo chtělo pomoci kamarádovi. Důležitá je i snaha nalézt spolu s dítětem alternativní způsoby, jak se s různými podněty vyrovnat v budoucnosti. „Moje třpytivé pero si můžeš půjčit, když se zeptáš nebo ti také jedno koupím.“ Když ukradená věc není vaše a vy si ji zrovna nemůžete dovolit, zkuste navrhnout řešení: „Vím, že to není lehké, když si tvé vysněné auto nemůžeme dovolit, ale možná bychom mohli každý týden odložit trochu peněz a brzy bychom ušetřili.
Nemějte přehnaná očekávání. Po jednom incidentu nejspíš celé martyrium neskončí. Klidně se to může stát několikrát, než dítě vše pochopí. Touha po věcech, které patří jiným lidem, je otázkou, kterou se každý zabývá po celý život.
Předškolák a specifické poruchy učení. Pomozte mu je překonat
Kdy se stane krádež u dětí problémem?
Časté krádeže jsou často voláním o pozornost. Zkuste zapřemýšlet, co se u vás doma změnilo. Nerozvedli jste se nedávno? Nepřišel nový sourozenec? Chodíte zase do práce na plný úvazek, je někdo ve vaší rodině vážně nemocný? Krádež může být způsob, jak dítě říká: „Pamatujete si mě?“ Jakmile si toto uvědomíte, musíte svému dítěti říct: „Vím, že jsem byla v poslední době velmi zaneprázdněna. Teď se ti budu věnovat mnohem víc a uděláme si čas jen sami pro sebe. Slibuji.“
Když malého zloděje nezastavíte žádnými diskuzemi a nic nepomáhá, kradení se vyskytuje ve spojení s jiným antisociálním chováním, jako je lhaní nebo podvádění či máte pocit, že vaše dítě krade, aby si koupilo přátelství druhým, je možná problém hlubší, než dokážete sami zvládnout a bylo by vhodné začít pomýšlet na terapeuta.
Ohodnoťte tento článek:
