„Jak se říká?“ „Neumíš ani poděkovat?“ Jestli hezky nepoprosíš, tak ti to nedám!“ Pamatujete si také z dětství na známá kouzelná slůvka, která po vás rodiče vyžadovali? Dnes už možná máte sami děti. Učíte je prosit a děkovat stejně nebo raději čekáte, až k tomu dospějí samy a mezitím jim jdete příkladem? A jak je to vlastně správně?
Každý rodič chce, aby jeho dítě bylo slušným člověkem. Proto se mu snaží dát základy slušného chování už od chvíle, kdy sundá plenky. Jenže jak takového malého rozjívené předškoláka naučit prosit nebo děkovat bez toho, abychom mu to naprosto neznechutili? Není to tak těžké. Stačí mu totiž být správným vzorem.
Když nechce zdravit cizí lidi
Odborníci se přiklání k tomu, že malé děti nejsou ještě schopné úplně chápat zdvořilostní fráze. To se děje až kolem šesti nebo sedmi let. Samozřejmě se slůvka prosím nebo děkuji naučí říkat i menší dítě, ale často je ještě zapomíná a nerozumí tomu, proč by mělo zdravit cizí lidi nebo někoho, koho nemá úplně rádo.
Jděte dětem příkladem
Když naučíte dítě za něco děkovat, neznamená to, že se automaticky naučí i vděčnosti. Je totiž dost pravděpodobné, že vůbec nechápe, proč to tak je a proč to musí dělat. Nechte své dítě, aby bylo laskavé, vděčné a velkorysé samo.
Dítě by se nemělo učit děkovat jen proto, že se to hodí. Nemělo by mít zafixováno, že musí, i když ve skutečnosti nechce. Tím se jen učí lhát a předstírat, aby lidé okolo byli spokojeni. Když mu to budete stále připomínat, brzy si tato slovíčka znechutí.
Děti se učí nápodobou. Když tato slovíčka často slyší, začne je používat naprosto přirozeně. Pokud je ale doma nepožíváte vy, pak se nemůžete divit, když je nepoužívá ani ono.
Kdy naučit dítě číst. Je vhodné, aby uměly číst, než půjdou do školy?
Jak se dítě naučí děkovat?
Jak se dítě naučí chodit? Mluvit? Přesně tak. Samo. Ve chvíli, kdy je ten správný čas. A přesně tak se naučí i děkovat nebo prosit. Stačí, když jim budete důvěřovat a zacházet s nimi s láskou. Ony se naučí samy od sebe slušnému chování. Tedy v případě, že to samé uvidí u vás. Pokud chcete, aby vědělo, co znamená vděčnost, musíte být vděční i vy. Poděkujte jim za to, že vám pomohly s večeři, přinesli kytičku na procházce nebo namalovaly obrázek.
Děti vidí, slyší a vnímají. Myslete na to. Protože vy jim jste tím největším vzorem. Uvidí, jak se chováte k nim, k partnerovi i svému okolí a budou chtít být také takoví.
Slovíčko prosím
Slovíčko prosím je tolik vyžadované a očekávané. Ale i tady můžete jít příkladem. Až zavoláte dítě ke stolu, použijte slovo prosím: „Honzíku, prosím, pojď ke stolu, máme večeři.“ Když přijde, řekněte: „Přišel jsi tak rychle, mám radost.“
Každý den se najde důvod, proč děkovat nebo prosit
Poděkovat nebo poprosit můžete kdykoliv během dne i za zdánlivé maličkosti. Je toho mnoho a vždy se najde důvod. Pozornosti a laskavosti se dítě učí od vás. Buďte takoví i vy jako rodiče. Chovejte se tak, jak chcete, aby se vaše děti chovaly.
Dítě v nemocnici nikdy neopouštějte. Víte, jaká máte jako rodič práva?
A co slovíčko promiň?
Tak důležité a často velmi opomíjené. Ovšem i v tomto případě platí, že méně je někdy více. Nenuďte dítě násilím, aby se omlouvalo. Spíš ho veďte k empatii a svědomí. Nevymáhejte po něm omluvy. Řekněte mu, co udělalo a že nebylo správné to, co se stalo.
Nevyžadujte u dětí slušné chování jen proto, abyste dělali dojem na rodinu, přátelé a známé. Je jasné, že když vaše dítě na povel nepoděkuje nebo nepoprosí, budou na vás někteří koukat jako na špatné rodiče. To se musíte naučit ignorovat. Vy přece víte, jak to je a nemusíte se před nikým obhajovat. Vychováváte své dítě správně. Dělejte to, co je pro vaši rodinu správné, mějte k sobě navzájem respekt a pochopení. Až přijde ten správný čas, vaše dítě vás překvapí, protože bude přesně vědět kdy a proč ta „kouzelná slůvka“ použít.
