Některé děti jsou natolik zvídavé, že se naučí číst ještě před nástupem do školy. Čím je to vlastně způsobeno? Jsou tyto děti nějak nadané či geniální? A je to vůbec přínosem?
Možná jste se někdy setkali s tím, že třeba dítě vaší kamarádky umělo plynule číst už před nástupem ke školnímu vzdělávání. Jak to na vás působilo? Záviděli jste kamarádce chytré dítě a přáli si, aby byl váš potomek taky takový? Nebo jste nabyli dojmu, že je to spíše na škodu a bude se v první třídě nudit?
Jak poznat nadané dítě?
V dnešní době se velice prosazuje individuální přístup ke vzdělávání dětí. Právě na něm jsou založeny různé alternativní vzdělávací směry nebo například také domácí vzdělávání. Naše děti přece nejsou ovce, které by se měly hromadně úderem šestého věku začít učit číst. I když je to dle letitých zkušeností a odborného posouzení specialistů ten nejideálnější věk, přece jen lze objektivně zhodnotit, že některé dítě si v šesti letech ještě potřebuje hrát a cílené vzdělávání je pro něj utrpením, zatímco jiné se klidně naučí číst už v pěti letech.
Jak poznat nadané dítě? 18 schopností, kde může vynikat
Pokud vaše dítě projeví zájem číst daleko dříve než po nástupu do první třídy, proč bychom mu tento zájem měli odpírat? Pravděpodobně je jazykově nadané a má zájem poznávat svět právě tímto způsobem. To lze rozeznat už daleko dříve, například tyto děti se velice brzy naučí mluvit a už kolem druhého roku věku komunikují krásně ve srozumitelných větách. Není třeba tohle dítě tahat po pedagogicko – psychologických poradnách kvůli různým diagnostkám, dopřejte mu jen to, co právě potřebuje.
Když dítě umí v první třídě číst
I když to učitelé nevidí rádi, lze se setkat s nadanými předškoláky, kteří už umí číst a psát tiskacími písmeny. Pedagogové často vyzývají rodiče k tomu, aby raději děti číst a psát neučili, aby jim nevštípili nesprávné stereotypy, které by se pak obtížně odbourávaly, a které nejsou v souladu s výukovými postupy v první třídě. Také hrozí to, že by se dítě, které už umí číst mohlo v první třídě nudit.
Správný pedagog by však měl vycházet vstříc individuálním potřebám dítěte a zadat mu například jiné úkoly nebo mu po dohodě s rodičem či s pedagogicko – psychologickou poradnou připravit individuální vzdělávací plán. Pro dítě je i v rámci lepšího zapadnutí do kolektivu vhodnější se nijak neodlišovat, ale odlišnost nebo nadání si člověk přece nevybere. Je třeba vést děti k respektu k odlišnostem. Čím pestřejší je třída, tím větší je to práce pro učitele, ale zato krásná a smysluplná. Je jenom na pedagogovi, jak se k situaci postaví a jakým způsobem bude dítě dále vzdělávat a motivovat.
4 letá holčička přečetla již 1000 knih. Podívejte se na neuvěřitelné video
Čtení pohádek před spaním
Kromě jasného přirozeného jazykového nadání má velký vliv i to, jakým způsobem rodiče své děti směřují, a v čem je ovlivňují. Na rozvoj schopnosti čtení má velký vliv například to, zda rodiče se svými dětmi dostatečně komunikují a čtou jim pohádky. Pokud je dítě od počátku vedeno přiměřenou a nenátlakovou formou k zájmu o čtení, může se samo začít dožadovat toho, aby mu maminka ukázala, jak se které písmenko píše a dostat se až k prvnímu slabikování. Nadané děti vás skutečně mohou velmi překvapit. Rozhodně je třeba, je v jejich zájmu podpořit a neodbývat se slovy: “to se naučíš až ve škole, na to máš času dost”.
Pro takto zvídavé dítě může být v předškolním věku zajímavé bavit se časopisy, které jsou zaměřeny na vybarvování, první početní úkoly, seznámení s písmenky a jinými zábavnými úkoly. Je snad samozřejmé, že neexistuje žádný důvod k tomu, aby se rodič snažil učit předškolní dítě číst pod nátlakem.
Co má umět předškolák?
Dítě by především mělo umět poznávat barvy, vystřihovat, nakreslit lidskou postavu, říct své jméno, příjmení a adresu, umět se samostatně obléct a najíst, případně si také zavázat tkaničky. Čtení a psaní nejsou podmínkou, ale mnozí předškoláci bez problémů zvládají napsat tiskacím písmem své křestní jméno nebo první početní úkony. V některých případech pětileté děti plynule čtou a píší tiskacími písmeny. Neberme to tedy jako problém či drama, ani jako velkou výjimečnost. Každé dítě je zkrátka jiné a potřebuje zcela jiný přístup. Kéž by na tohle brali ohled všichni rodiče a pedagogové.
