Jak zbavit své dítě zlozvyků? Buďte kreativní a především trpěliví

Nechce vaše dítě zahodit dudlík? Kouše si nehty, cucá palec nebo neustále skáče do řeči? Možná ani jedno z toho nedělá, ale má úplně jiný zlozvyk. Existuje jich celé spektrum. Snadno se naučí, ale mnohem hůře se jich pak zbavuje. Aby se vám to povedlo, musíte se obrnit trpělivostí a připravit si hodně rodičovské kreativity a představivosti. Jak zbavit dítě zlozvyků?

Co je to zlozvyk?

Za zlozvyk se obvykle považuje jakákoliv činnost, která se ve společnosti netoleruje. Názory se na takové činnosti různí. Někdo by vám třeba řekl, že dělat si hned po ránu kávu sotva otevřete oči, je hrozný zlozvyk a pro vás je to rituál. Nebo lidé, kteří si jdou jako první zapálit cigaretu. Oni to berou jako svůj ranní rituál a jiní zase jako příšerný zlozvyk. Kde je tedy ta hranice mezi zlozvykem a rituálem? Vždy jen záleží na úhlu pohledu člověka.

Proč zlozvyk vznikl?

Abyste mohli začít s odstraňováním zlozvyku, potřebujete znát příčinu jeho vzniku. Často jde o upozornění na to, že dítěti něco schází, je nervózní nebo má nějaké pudy neukojené. Existují studie, které říkají, že zlozvyky mohou pramenit z nedostatku mazlení během dětství a z nedostatku pozornosti. Samozřejmě ne ve všech případech. Například to, jestli má dítě dudlík do roka nebo do čtyř let už je spíš volba rodičů než cokoliv jiného.

Co je grafomotorika a jak ji u dítěte posilovat?

Za zlozvyky netrestejte

Než začněte něco řešit, musíte zlozvyk přesně pojmenovat a také si promyslet, zda se jedná opravdu o zlozvyk, nebo jen o pocit, že dítě dělá něco, s čím nesouhlasíte. V žádném případě ale dítě netrestejte. Nic se tím nevyřeší, a naopak spíš v dítěti problém ještě více zakořeníte. V těchto případech se naopak musíte obrnit trpělivostí. Vysvětlujte a vysvětlujte.

Proč dítě začalo s kousáním nehtů nebo něčím jiným? Nestěhovali jste se? Nehádáte se doma často? Nerozvádíte se? Nenarodil se další sourozenec? Problémy mohou vyvolat i poměrně obyčejné situace. Když ale dítě třeba na přespání v cizím prostředí připravíte předem, můžete vzniku zlozvyku předejít nebo domoci k tomu, aby odezněl.

Jak na odstraňování zlozvyků?

• Zlozvyk nejdříve pojmenujte a přijměte to, že existuje.
• Hledejte příčinu jeho vzniku.
• V jakých chvílích k němu dochází? Proč?
• Zkuste najít náhradní chování či aktivitu za zlozvyk nebo odstraňte příčinu.
• Dítě chvalte za jeho snahu a řekněte mu, že se na něj nezlobíte a chápete, že není lehké se zlozvyku zbavit.

Proč si vaše děti vždycky vyberou ten nejhorší čas, aby s vámi mluvily?

Co nejčastěji u dětí řešíme?

• Dudlík: rozloučení s dudlíkem by mělo být srozumitelné a děti by o tom měly vědět. Rozhodně ho nevyhazujte dítěti za zády. Ty scény pak se vám asi líbit nebudou. Zkuste ho schovat pro mladšího sourozence, vyhodit společně do koše, poslat jinému miminku nebo třeba dát čertovi, jestli k vám domů chodí.
• Dloubání se v nose: můžete mu tisíckrát říkat, že se dloubat v nose nesmí a stejně to bude dělat. I dospělí se občas v nose potřebují podrbat, takže by to byla poměrně hloupost. Raději mu vysvětlete, ať si vezme kapesník, když z nosíku něco potřebuje dostat nebo jde někam do soukromí.
• Nočník: v této oblasti se opravdu nevyplatí spěchat. Každé dítě je jiné a potřebuje jiný čas. Rozhodně nevyhrožujte, netrestejte nebo dítě nezesměšňujte. Nabízejte nočník, jak to jen jde, nechte dítě běhat bez plen a uvidíte, že jednoho krásného dne ta chvíle, kdy pleny nadobro odložíte, určitě přijde.
• Žmoulání trička: děti si často žmoulají tričko, pohupují se v kolenou, tahají okraje svetrů, hrají si s vlasy apod. Takové chování občas signalizuje chvíle, kdy si dítě není jisté a je nervózní. Všimnete si toho třeba při vystupování ve školce, hovorech s lékařem, lidmi, které vidíte jednou za čas apod. Dítěti můžete pomoct třeba tím, že si s sebou vezme oblíbeného medvídka.
• Poskakování: ne vždy je neustálé poskakování zlozvyk. Často jde zkrátka a dobře jen o nudu. Dítě nemá dost podnětů, a tak prostě skáče. Zkuste mu dát nějakou jinou činnost a hned uvidíte.
• Upatlaná pusa jídlem: děti u stolu moc nepřemýšlejí nad tím, zda jsou čisté nebo ne. Hlavně, že se dobře nají. A jejich špinavá ústa se pak stávají zdrojem rodičovské kritiky, protože rodiče od stolu špinaví neodchází. Rozhodně však zapomeňte na přílišnou kritiku nebo věty „jez konečně pořádně, podívej se, jak vypadáš.“ Děti se musí s příborem nejdříve pořádně naučit, čistota přijde až pak.
• Skákání do řeči: děti prostě do řeči skáčou. Mají nám toho tolik co říct, a právě teď a v tuto chvíli. Ani se nedá říct, že se jedná o zlozvyk. Jen je potřeba dítě nasměrovat a pomoci mu tento problém trochu regulovat. Než se do toho ale pustíte, zamyslete se sami nad sebou. Mluvíte s ním? Necháváte ho vyprávět vám nebo mu příliš pozornosti, té opravdové, nevěnujete? Pokud si totiž s vámi jinak, než že vám skočí do řeči, nepopovídá, není se čemu divit. Zkuste si domluvit nějaký signál, který ukazuje, že s ním hned za chviličku budete mluvit, jen co dokončíte nějakou aktivitu. Třeba stisk ruky.