Děti se umí vztekat a pořádně. Co dělat, když najednou váš
potomek začne hystericky křičet, kopat do země nebo se po ní rovnou válet, pere
se s vámi o hračku nebo šílí, že rozhodně spát nepůjde, i když je deset
hodin? Existuje mnoho rad, které se osvědčily nejedné mamince. Pár vám jich
přinášíme.
Neustupujte
Nikdy dítěti neustupujte, pokud už jste se k něčemu rozhodli. Trvejte na svém. I když křičí, rudne vzteky, hází věcmi a říká lecjaká slova. Protože jakmile jednou povolíte, dítě zjistí, že vás svým křikem má v hrsti a příště to udělá zrovna tak.
Předškoláka už v případě nějaké scény můžete klidně poslat na chvíli na samotku. Samozřejmě ne do sklepa, ale třeba do jiného pokoje. Rozhodně by to nemělo být někam, kde má možnost rozptýlení a ani ho tam nenechávejte nijak dlouho. Pětileté dítě tak pět minut, starší o něco málo déle. Některé děti takové řešení ve chvílích amoku vítají, protože se mohou o samotě vyvztekat a zanadávat si. Však i dospělí to občas potřebují.
Nenechte se vytočit
Naše děti nás někdy dokážou vytočit tak, že nám metají před
očima blesky. Je to těžké, udržet v takové chvíli nervy na uzdě, ale měli
byste se snažit a nikdy se nepřestat ovládat. Mohli byste říct něco, čeho pak
budete litovat. Také je pak takovým jednáním učíte, že ve chvíli vzteku je správné
přestat se ovládat.
Neuplácejte
Často nás vztek a křik dětí svádí k tomu, že se snažíme odvést pozornost dítěte jinam. Zatímco kope do regálů v hračkářství, protože chce nové auto, vy mu začnete slibovat, jak si zajdete na zmrzlinu, když půjdete hned nebo že koupíte alespoň tu malou figurku, když už auto nebude. Když ale odvádíte pozornost jinam, dítě se takové situace nenaučí zvládat, a navíc je nabízení úplatku nesprávný krok. Tím si zaděláváte na mnohem větší problém, že dítě bez odměny už nikdy nic dobrovolně neudělá.
Podle amerického pediatra Harveyho Karpa je malé dítě v prvních letech svého života přibližně na úrovni člověka z doby kamenné a rodiče by tak na ně měli mluvit. Ukažte dítěti, že jeho vztek chápete, ale nedá se na tom nic změnit. Nedělejte sáhodlouhé přednášky a nemluvte jako encyklopedie. Řekněte to stručně a jasně. Maximálně zopakujte jednou a konec.
Předcházejte vzteklým scénám
Vždy je lepší vzteklé scéně předejít než ji pak řešit. Proto
pokud víte, že určitá situace může vztek vyvolat, snažte se jí vyhnout. Víte,
že v sedm večer už musí být vaše dítě vykoupáno a po večeři, jinak je pěkně
protivné a vy to nemůžete stihnout? Nakrájejte mu alespoň jablko a klidně ho
pro jednou nechte jít spát bez umytí. Nebo si radostně hraje v pokoji a vy
už musíte jet pryč? Nechoďte za ním až ve chvíli, kdy se musí zvednout a jít.
Raději tak deset minut předem dejte upozornění, že jakmile uběhne deset minut
nebo bude ručička tam a tam, hra končí a vy musíte odjet.
Berte v úvahu temperament
Děti mají různý temperament. Některé se vztekají hodně a
jiné jen maličko. V každém případě se vyplatí zůstat v klidu, o těchto
situacích mluvit a nikdy nic nevyčítat. Ptejte se, jaké byly pocity v momentě
velkého vzteku a co by mohlo pomoci, aby se taková situace už příště
neopakovala. Někdy třeba pomáhá bouchnutí do polštáře, zmuchlání papíru apod.
