Kolikrát za den řeknete svému dítě slůvko Ne? Jen velmi výjimečně nebo každou chvilku? A jak na to děti reagují? Poslechnou nebo vás spíš ignorují? Co za tím vězí? Jde to dělat i jinak?
Když dáváte dítěti příkazy příliš často, vyloží si to často po svém. Prostě bude to stopadesáté „Ne“, „Nesmíš“, „Nedělej to“ ignorovat. Rodiče za chvíli ztratí nervy a z celkem banální situaci vznikne konflikt. Přitom i takové situace mají řešení a není to zase tak náročné. Stačí jen najít v sobě odvahu a vůli zkusit hledat jiné řešení.
Když děti neslyší
Zkuste si jeden den zapisovat, kolikrát řeknete svým dětem slova jako nedělej to, nesahej na to, nech to být, neskákej, nestůj tam, nechoď tak pomalu….Čím častěji něco takového říkáte, tím méně děti reagují. Dá se jim divit? Vy byste poslouchali, kdyby na vás někdo chrlil příkazy od rána do večera? Nejspíš ne. Pak se nedivte, že i vaše dítě si na slovo NE vypěstovalo alergii. Pomozte mu od ní.
Zkuste být pozitivní
Nemusíte se svými dětmi jednat jako v rukavičkách, ale současně není nutné používat stále jen negativní slova. Možná vás překvapí, jak pozitivní přístup funguje. Proč neříct: „Chci, aby si teď uklidil ty hračky, ať můžeme jít ven.“ Určitě se dočkáte lepší reakce, než když dítě uslyší: „Když neuklidíš ten nepořádek, ven nepůjdeme.“ Jako řešení konfliktní situace můžete vyzkoušet i nabízet alternativy. Velice dobře to funguje. Vysvětlete dítěti, jak může dělat něco, co se vám nelíbí, jinak a jinde, třeba: „Běhej po zahradě, ne v kuchyni“.
Když zákaz musí přijít
V některých situacích je záporné ne potřeba a vyhnout se mu nelze. Vždy ale máte možnost podat dítěti zákaz tak, aby bylo schopné vše pochopit a akceptovat. Pokreslilo například fixou topení? Nekřičte na něj a nezakazujte. Místo toho zkuste: „Po topení se nemaluje, od toho máš papír“ a dejte mu ho.
Háže vaše dítě jídlo všude kolem sebe? No, asi z toho má radost, ale vy už tolik ne. Dejte mu najevo, že jídlo se nikde nehází: „Jídlo na zem nepatří, to se jí.“
Kdy naopak přitvrdit?
Snažit se vždy a všechno vyřešit pozitivní cestou je jistě chvályhodný počin, ale ne vždy realizovatelný. Jsou zkrátka případy, kdy ne použít musíte. Hlavně ve chvílích, kdy by si dítě mohlo ublížit. Tehdy je zákaz na místě, ale mělo by být doprovázet i vysvětlením, proč přišel, jaký to má důvod. Vážnosti a důležitosti situace přizpůsobte i tón hlasu: „Do silnice nesmíš! Jezdí tam rychle auta a mohou tě srazit!“
Nebuďte pohodlní a vysvětlujte
Ano, je mnohem jednodušší říct dítě prosté ne než mu danou věc srozumitelně vysvětlit. Paradoxem je ale to, že tím si situaci spíš komplikujeme, než abychom ji vyřešili. Přitom změna není vůbec složitá. Prostě jen tu kupu zákazů pomalu minimalizujte a používejte je jen ve chvílích, kdy je to naprosto nezbytné.
Kolikrát během hraní si na hřišti křičíte na dítě, aby nelezlo na tu houpačku, neskákalo do kaluže, neházelo písek, netrhalo trávu apod. Když mu ale příště dáte na nohy gumovky, vhodné oblečení a nad utrženou trávou zavřete oči, bude vám oběma mnohem víc. Z vypjaté situace se najednou stane skvělá zábava. Někdy totiž jednou vyslovené Ano, udělá mnohem víc, než tisíckrát řečené Ne.