Dyspraxie u dětí: proč dokáže tolik zkomplikovat život?

Dyspraxie u dětí patří mezi vývojové poruchy motorických funkcí a jako taková dokáže poměrně dost zkomplikovat běžný život. Tyto děti často bývají terčem posměchu a šikany. Jak se projevuje a co s ní?

Syndrom nešikovného dítěte je regulérní diagnózou stejně jako třeba dyslexie. Narušení vývoje pohybů a pohybové koordinace postihuje asi 6 % populace a tyto děti se velice často ocitají pod palbou posměchu svých vrstevníků, protože jsou trochu jiné než ostatní děti.

Dyspraxie u dětí – co je to?

Dyspraktici mají často problém naučit se jíst lžičkou, házet míčem, držet rovnováhu při jízdě na kole, zavazovat tkaničky apod. Jejich porucha ale nikterak neovlivňuje intelekt, ten nijak nezaostává. Rodiče si neumí vysvětlit tyto projevy a děti často považují jen za nešikovné a pedagogové zase za líné. Právě v této situaci vzniká velký problém, protože jsou kolikrát trestáni, někdy musí řešit i posměch ze strany dospělých a spolužáků. Dyspraxie je často spojena s dalšími obtížemi. U 40-50 % dětí se k ní přidruží ještě některá z poruch učení, ADHD či poruchy autistického spektra. Čím více komplikací se objeví, tím větší je riziko, že obtíže nezmizí ani v dospělosti.

Jak funguje dětská paměť? Podporujte ji doma

Projevy dyspraxie u dětí

První projevy se dají docela dobře rozpoznat už u dětí v předškolním věku, ale rodiče si jich často ani nevšimnou. U 70 % dětí se již po narození objevuje hyperaktivita, mají potíže se spaním a jídlem. Také kojení obvykle bývá problém, protože sací reflex není tak silný, jak by měl být. Takové dítě obvykle přeskočí lezení, později si sedá a začíná chodit i mluvit.

Nejvíce odchylek se objevuje v předškolním věku. Při chůzi po rovině nedokáže dítě koordinovat pohyby rukou a nohou, naráží do předmětů a nábytku. Když jde ze schodů a do schodů, neumí střídat nohy, ale postupuje kupředu vždy jednou stejnou nohou. Nedokáže dlouho zůstat v jedné poloze, protože nemá dostatečně rozvinuté svalstvo trupu a končetin. Velmi těžce zvládá chůzi po špičkách. Potíže se objevují i se sebeobsluhou (čištění zubů, zavazování tkaniček, zapínání knoflíků). Dítě si třeba špatně pamatuje cestu na záchod, neumí rozepnout kalhoty a použít toaletní papír. Preferuje kašovitou stravu, protože nemusí řešit kousání, rozmělňování jídla a polykání.

S příborem se naučí déle než jeho vrstevníci a jí hodně dlouho. Raději hraje hry, které se hodí pro menší děti. Některé děti mluví správně velmi brzy a jiné mají s řečí velké problémy a u náročnějších slov zaměňují nebo vynechávají hlásky. Úměrně svému věku nezvládají uchopit tužku a nenamalují to, co by předškolák měl. Dyspraktici mají raději společnost dospělých, příliš se nezapojují do skupinových her a častěji si hrají sami.

Nejsou úplně kontaktní a vadí jim přílišný hluk. Dyspraxie byla diagnostikována u různorodého vzorku dětí a najde se jich spousty i u těch s nadprůměrnou inteligencí, skvělou slovní zásobou, bezchybnou výslovností a mnoha zájmy.

Jak se dyspraxie diagnostikuje?

Diagnostikovat tuto poruchu může oficiálně pouze psycholog často ve spolupráci s neurologem, logopedem či fyzioterapeutem. Pokud máte podezření u svého dítěte, budete muset najít správné pracoviště. I nás fungují tzv. DYS-centra, kde pomáhají rodičům s různorodými „dys“ poruchami).

Zjistit dyspraxii mohou odborníci již od tří let věku, ale často se naráží na problém spolupráce dítěte a jeho vyšetřitelnosti. Jde tedy spíše o určité podezření a doporučení podpůrných aktivit. O rok nebo dva později již lze diagnózu stanovit objektivněji.

Vyšetření probíhá asi dvě až tři hodiny a zkoumá se vnímání, motorika a celkové projevy dítěte. S výsledky pak přichází na řadu i konzultace s rodiči a v případě pozitivního nálezu i porada o tom, jak dále s dítětem postupovat.

Co ovlivňuje vznik dyspraxie?

Vznik dyspraxie ovlivňuje více faktorů. Pravděpodobně se na ní podílí vliv prostředí, průběh těhotenství, omezení impulzů na pohybový aparát a smysly u novorozenců či kojenců apod. U starších dětí ji ovlivňuje i časté vysedávání u počítače oproti běhání venku. Vzniká u nedokonalého uzrání centrální nervové soustavy předčasně narozených dětí.

Dítě píše zrcadlově? Může za to zkřížená lateralita

Dyspraktici jako snadný terč šikany

Představte si malého dypraktika v první či druhé třídě. Je tak trochu jiný oproti svým vrstevníkům (nešikovný, pomalejší a horší v samoobsluze). Řada těchto dětí si raději hraje s těmi mladšími a mívají i kvůli své nechuti ke sportu větší váhu. Jsou to také bohužel děti, které se stávají terčem šikany a posměchů. Děti, které jsou původci šikany, na sebe často strhnou i zbytek třídy nebo se jen ostatní bojí, aby se zloba a posměšky nepřesunuli na ně, když by se malého otloukánka zastali.

Jak můžete takovému dítěti pomoci?

• Udělejte si na dítě každý den chvilku čas, povídejte si spolu a naslouchejte. Aby se vám dítě chtělo svěřit se svými problémy, musíte mít otevřený a důvěrný vztah.
• Naučte ho pochopit, že není úplně stejné jako ostatní děti, ale rozhodně ne horší. Podporujte to, co dítěti jde, ať si vybuduje nějaké sebevědomí. Protože sebevědomé dítě lze šikanovat mnohem hůř.
• O dyspraxii svého dítěte určitě informujte učitele i ostatní pracovníky školy, kteří s ním přichází do kontaktu.
• Snažte se ho podpořit v získávání přátel. Zvěte je na návštěvu nebo někam choďte vy. Kamarády potřebuje každé dítě, alespoň jednoho.
• Chvalte, povzbuzujte a motivujte. Je jasné, že negativní poznámky a komentáře dřív nebo později přijdou, protože je důležité, aby ve vás mělo dítě tu největší oporu a s ostatními se dokázalo vypořádat.
• Hlídejte jakékoliv příznaky šikany. Jakmile se začne měnit chování dítěte, špatně spí, nechce chodit do školy či školky, ztrácí oblečení nebo ho má poničené apod., zpozorněte. Když zachytíte šikanu včas a budete ji řešit, můžete předejít mnoha starostem a ochránit křehkou duši svého dítěte.

Potřebujete rozmluvit své dítě? Máme jednoduché rady, jak na to

Dyspraxie a náprava

Náprava dyspraxie je velmi obtížná, ale odchylky je nutné řešit. Když pracujete na zlepšení jednotlivých funkcí u dítěte, můžete mu do budoucna velice pomoci a zlepšit kvalitu života. Nezapomeňte, že jim jejich neobratnost a pomalost ztěžuje výrazně život a vylučuje je z dětských kolektivů. Informace o poruše a popisy dětí, které jí trpí, popsala ve své knize i Olga Zelinková pod jednoduchým názvem Dyspraxie.

Dítě by mělo mít správný životní styl. Střídejte aktivitu i odpočinek. Nekritizujte je, když něco pokazí nebo nezvládne. Nečekejte ani okamžité zázraky a úspěchy. Hodně si s dítětem nenásilně hrajte, aby se nebálo, že musí za každou cenu něco dobře udělat. Vysvětlujte pravidla hry třeba pokaždé, když budete hrát. Nechte je prolézat prolézačky, podlézat překážky, hrát si s míčem apod. Využívejte magnetické skládačky, puzzle, lego. Ve škole mu pák jednotlivé pokyny dávejte zřetelně a postupně. Úplně vyléčit dyspraxii nelze, ale je možné zmírnit její projevy. Musíte naučit své dítě žít s tímto omezením a chápat jej. Obrňte se obrovskou trpělivostí, protože ji budete potřebovat.