Děti projevují většinou své emoce naplno. Ať je to smutek, pláč, vztek nebo radost. My dospělí je máme někdy tendence podceňovat nebo nebrat za tak důležité. Ale dětské pocity jsou stejně podstatné jako emoce dospělých. Protože děti občas mají potíže pochopit všechny své pocity a nejistoty, měli by dospělí udělat vše proto, aby jim pomohli pochopit. Zvlášť v tak důležitém období, jako je to předškolní.
V předškolním věku dítě už dokáže lépe vyjádřit a ukázat své pocity, co má rádo a nemá rádo. V některých situacích už je dokáží docela dobře ovládat, ale v jiných stále tápají.
Jak se vyvíjí emoční inteligence?
V předškolním věku se už u dítěte vyvíjí určitá emoční inteligence. Obvykle tato chvíle přichází někdy kolem čtvrtého až pátého roku života. V té době začne ovládat své chování a projevy na veřejnosti. Na dítě působí už víc vlivů než jen rodina. Chodí většinou do školky, kde se musí naučit, že nemůže své emoce vyjadřovat tak naplno. Schopnost usměrňovat a ovládat své emoce je v životě velmi důležitá.
Jak (ne)řešit spory mezi dětmi?
Děti mají dar být od přírody pozitivní
Děti mají dar být od přírody pozitivní. Bývají vstřícné, uvolněné a bezprostřední. Snadno navazují vztahy, nemají problém se seznámit, různé negativní projevy a špatná nálada jim dlouho nevydrží. Mají radost ze společných her a činností, poznávají pocit sounáležitosti a těší se na různé budoucí situace. Mezi klasicky projevované emoce patří radost, hněv, vztek, strach, úzkost, nepřátelství, závist, stud, hrdost či pocit viny. U některých dětí se začne projevovat i určitá forma egocentrismu.
Emoce ovlivňuje zázemí a rodina
Emoční rozpoložení do velké míry ovlivňuje temperament dítěte, pocit bezpečí a jistotu ze zázemí v rodině. Podle reakcí, požadavků a chování blízkých členů rodiny se u dítěte postupně utváří citová rovnováha a díky tomu může i předškolák mluvit o svých pocitech, strastech a obavách se svými blízkými, s rodiči a sourozenci. Děti dokáží často mluvit i o pocitech a projevech dětí ze školky. Informuje vás o nemoci jiného dítěte, smutku nebo radosti jiných maminek nebo že jiné dítě zlobilo či se rozčílila paní učitelka. Zajímejte se o to, co vám dítě říká, je velmi důležitý a přínosný. Na emoce dětí má vzájemná komunikace velmi pozitivní účinek.
Jak zastavit pomlouvání mezi dětmi?
Co jsou to emoce
Emoce jako takové jsou velice subjektivní záležitost. Dva stejné podněty mohou u různých lidí vyvolat odlišné emoce (někdo může mít z nepřijetí na školu radost, jiný bude brečet a další dostane vztek). Slovy se těžko vyjadřují.
Jaké mohou být emoce:
- univerzální, protože doprovázejí každou duševní činnost,
- řeší konkrétní situaci v daném okamžiku,
- emoce nejsou opakovatelné. Můžete vzpomínat na to, co jste prožili, ale stejný pocit se neobjeví,
- podmíněné: když učitel ve školce nebo škole dítěti znepříjemní nějaký předmět, může mít negativní emoce s tímto předmětem spojené, i když už ho učí někdo jiný,
- většina emocí je protilehlá (láska a nenávist, radost a smutek),
- dvojaké: láska v nás může vyvolat pocit radosti, ale i žárlivost nebo strach o milovanou osobu. Vnímáme tedy emoce jako příjemné i nepříjemné.
Jak funguje dětská paměť? Podporujte ji doma
Emoce pomáhají s pamětí
Je dokonce vědecky dokázáno, že emoce pomáhají ukládat do paměti vzpomínky a informace mnohem kvalitněji, než když je nějaká informace podaná stroze bez nich. Potvrdily to i experimenty profesora Turhana Canli z Národní akademie věd ve Washingtonu. Dvěma skupinám lidí ukázali fotografie a jejich emoce sledovali pomocí magnetické rezonance. Za několik týdnů pozvali opět obě skupiny lidí a vyzvali je, aby našli v hromadě fotografií ty, které viděly už předtím. Lidé si automaticky vybírali takové fotografie, které u nich vyvolaly největší emoce, protože si je nejlépe zapamatovali.
Rodiče by měli děti podporovat v samostatnosti, protože přesně to je důležité pro rozvoj sociálních kompetencí. Pokud používají spíše kontrolní strategie a tresty, může dítě dávat najevo mnohem více negativní pocity a později mít i sociální problémy. Zároveň je důležité poznat i míru samostatnosti, protože když se jedná o nějaký náročný úkol, který dítě nezvládne, může se cítit frustrované. Jaký je tedy váš hlavní úkol? Musíte děti naučit regulovat své chování, zaujmout pozornost a motivovat k samostatnosti ve správných chvílích.
