Zdroj: Shutterstock
![]()
Trápíte se každý den při dělání domácích úkolů, čištění zubů, převlékání a jiných činností s dětmi? Nechtějí, odmlouvají, neposlouchají. Pokud běžná motivace selhává, můžete vyzkoušet 6 následujících strategii.
Přesvědčit děti, aby dělaly věci, které nechtějí dělat, je náročné. A přimět je, aby přestaly některé činnosti dělat, když se jim nechce, může být ještě složitější. Co dělat, abyste se s dětmi lépe domluvili?
Přehodnoťte odměny
Trénujete právě na nočník a pokaždé, když se zadaří, dáte dítku sladkou odměnu? Možná to nějakou dobu dobře funguje, ale co až s čokoládou přestanete? Klidně se může stát, že najednou dítě na nočník chodit přestane, protože už za to nic nedostane. Chytré děti si totiž dokážou poradit s jakýmkoli systémem odměňování. A jejich pozitivní účinky jsou velmi krátkodobé.
Samozřejmě všechny odměny nejsou špatné a dočasně určitě užitečné, protože motivují k činnostem. Ale co se stane, když je dítě závislé na odměnách? Přestane se snažit, když se s nimi přestane. Dospělí také chodí do práce, aby dostali svou mzdu. Když ji nedostanou, přestanou tam chodit.
To platí i v případě, že je vykonávaná činnost příjemná. Když budete odměňovat děti třeba za to, že si hezky malují, a pak s tím přestanete, je velká pravděpodobnost, že je to najednou přestane bavit, i když předtím malovaly s nadšením.
Používání úplatků ve chvíli, kdy sedíte třeba v autobuse a dítě má záchvat vzteku, není škodlivé. Z dlouhodobého horizontu jej ale povzbuzujte jinak. Učte jej mít radost z dobře odvedené práce nebo z toho, že se něco mohlo naučit. Dlouhodobě to vede nejen k většímu úspěchu, ale dítě je navíc i šťastnější a inspirované. Když se učí jezdit na bruslích, obvykle je tak nadšené z toho, že se něco nového naučilo, že bývá těžké přesvědčit ho k ukončení činnosti. Ten dobrý pocit je nesmírně motivující.
Mluvte smysluplně
Samostatné rozhovory s dětmi jsou klíčové proto, abyste dokázali zapojit jejich vnitřní motivaci. Ony jsou přirozeně zvídavé a rozumné argumenty jejich intelekt dokáže zpracovat. Je dokonce prokázáno, že se často chovají mnohem lépe s tatínkem, který neuplácí než s maminkou, která to dělá (nebo naopak). Z dlouhodobého hlediska má větší účinek situace, kdy přijdete do pokoje poté, co tam děti uklidily a nahlas řeknete, jak to tam teď vypadá hezky a příjemně, a jak důležité pro ně v dospělosti bude, když umí udržet své věci čisté a organizované.
Jestliže se dětem do plnění úkolů nechce, začněte tím, že uvidíte celou situaci jejich očima. Mluvte o důležitosti takové činnosti způsobem, který je pro ně ohleduplný. Dítě může být třeba unavené po tréninku, přišlo zrovna ze školy apod. Pak navrhněte: „Proč bychom si teď neodpočinuli a po večeři se na úklid pokoje můžeme spolu vrhnout, abychom našli vše, co potřebujeme na další den.“ Vyhněte se raději slovům „měl“ a „musí“.
Ptejte se dětí, když něco dodělají, jak se cítí a co si o dokončeném úkolu myslí. Také můžete být empatičtí a nabídnout svou pomoc. Takové chování staví rodiče a dítě na stejnou stranu a zabraňuje zbytečným hádkám.
Motivace může také poskytnout zpětnou vazbu během společných rozhovorů o způsobu, jakým se zabývají svými povinnostmi. Místo toho, abyste krátili pobyt venku kvůli domácím úkolům, udělejte to naopak. V den, kdy je má hotové opravdu brzy, jděte ven. Tím mu ukážete přirozený důsledek toho, že když má své povinnosti včas hotové, má více času na zábavu.
Přijměte jejich nedokonalosti
Většina malých dětí si užívá, když může rodičům pomáhat s domácími pracemi a je smutné sledovat malé děti, když ztratily chuť a nadšení jen proto, že je rodiče neumí motivovat. Například je třeba baví třídit prádlo a ponožky dohromady, ale protože maminka nemá trpělivost čekat, až najde všechny, které k sobě patří a raději to udělá za něj, brzy je to bavit přestane. Zaměřte se na skutečnost, že dítě ustlalo postele a neřešte, že to není dokonale rovné. Pochvalte jej za jeho úsilí. A pokud existují práce, které milují, ujistěte se, že mají možnost je konat.
Co se týká práce, kterou rádi nemají, troška představivosti a tvořivosti ji dokáže udělat přitažlivější. Vyhlaste závody, kdo dříve ustele postele, pověsí oblečení na sušák nebo odnese prádlo. Dětem to dává pocit autonomie, což je důležitá součást vnitřní motivace. Když se až příliš snažíte ovládat své děti, vede to ke zbytečným bojům o moc, které končí slovy: „Vy mě to nemůžete nutit udělat!“ Následuje: „Ano, můžeme.“ Nikdo se nechce cítit pod absolutní kontrolou a zejména malé děti ne. Ony chtějí věřit, že to byla jejich volba a nikoli povinnost.
Zvažte jejich schopnosti
Odměny a tresty jsou irelevantní, pokud dítě nemůže udělat to, co chceme, aby udělalo. Spíše si vzpomeňte na dobu, kdy se vaše dítě naučilo psát své jméno, nebo si zahrát píseň na klavír, jak jej potěšilo, že bylo samo sebou a jen těžko ho od dané činnosti odtrháváte. Pocit toho, že něco dokázalo, je hluboce motivující.
Pravdivá je i obrácená strana. Když dítě bojuje s domácími úkoly, ptejte se, zda existuje mezera v dovednostech nebo problém s učením, díky kterému cítí, že je nemožné udělat to, co má. Smysluplnou konverzací s vaším dítětem o tom, co jim brání, můžete všemu přijít na kloub. Jestliže to nepomůže, možná by to chtělo debatu s učitelem nebo jiným odborníkem.
Nezapomeňte na ocenění
Ráno zazvonil budík, dítě se probudilo, hned vstalo a obléklo se samo do školky. Nebo bylo v posteli celou noc, aniž by vás vzbudilo ve tři ráno a skočilo k vám do postele. Ukažte, jak moc si ceníte jeho úsilí a nezapomeňte dodat, že bylo velmi příjemné jet do školky bez spěchu nebo jak moc se cítíte odpočatí z nepřetržitého nočního spánku.
Děti chtějí potěšit své rodiče. Ten pocit spojení je silně motivující. Chvalte děti, když to myslíte vážně, ale buďte opatrní, jak chválíte. Zaměřte se na úsilí a růst více než na výsledek. Vzrušení a radost má být hlavně jejich, není to jen o rodičích.
Jděte příkladem
Je to docela jednoduché. Pokud chcete, aby vaše děti přestaly tolik bojovat se svými sourozenci a nechcete jim nabízet bonbóny nebo jiné odměny za to, že budou hodné, musíte vy sami řešit konflikty s partnerem milujícím a obdivuhodným způsobem. Abyste jim pomohli zapamatovat si vhodné chování, vždy jim říkejte „prosím“ a „děkuji“.
Když telefonujte a vaše dítě žádá vaši pozornost, neříkejte jim, že „za vteřinu“ končíte, když hovoříte dvacet minut. To učí jen to, že věci neustále odkládáte a nedodržujete slovo. V budoucnu to znamená, že se tak budou chovat i oni a vy se nemůžete divit, když jim řeknete, že je čas odejít domů z návštěvy nebo uklidit stůl a odpovědí bude „za vteřinu“, která trvá hodinu. Když řeknete to, co máte na mysli, je to ta největší motivace ze všech.
Ohodnoťte tento článek:
